Již od doby založení našeho klubu jsme se zaobírali myšlenkou co to vlastně Pétanque je. Zda se jedná o zábavu, společenské vyžití nebo sportovní disciplínu. Čím déle hraji, tím více jsem přesvědčen o tom, že se jedná o sport se vším, co k tomuto pojmu patří. I když se to mnoha lidem nebude zdát, pétanque dá pořádně zabrat. U mě je to již možná i věkem, ale mohu vám potvrdit, že po náročnějším turnaji je člověk, zvláště druhý den, pořádně převálcovaný...
Jenom pro ilustraci se jedná o psychickou celodenní zátěž, násobenou celodenním pobíháním po hřišti, proloženou několika sty dřepů a v neposlední řadě odházením zhruba 4-6 metráků železa na vzdálenost 8-12 metrů. Aby toto vypětí mělo smysl, požadovaný efekt a hlavně radost ze hry, která ve velké míře přichází po vítězných utkáních
je třeba k pétanque přistupovat i zodpovědně. A to v tom smyslu, že pétanque je potřeba trénovat. Proto jsem se rozhodnul, že vám pétanque přiblížíme i po této stránce. Moje teorie nebude nijak světoborná, ale po prostudování různých publikací se s vámi chci o naše poznatky podělit a být vám v tomto krásném sportu nápomocen. Abyste se cítili in, zařadím do programu i názvosloví při hře používaných.
Několik rad
- Pétanque hrajeme s homologovanýmií koulemi, které nám dobře sedí v ruce. Při jejich výběru musíme dopředu zvážit, k jakému stylu hry je budeme převážně využívat, nebo jakou zaujmeme pozici v týmu. V podstatě můžeme hrát přibližovače neboli "placéra"(pointer). Pro tento post bych doporučoval koule menší velikosti (hůře se stříli), drážkované a těžší. Lépe drží dráhu mezi dopadem a cílem, na který házíme. Naproti tomu koule vyrážeče - střelce (tireur) bývají většinou hladké, větších rozměrů, měkké a lehké. Váha koulí zde sehrává důležitý faktor, protože střelec po několika hodech nemá mít unavenou ruku a nemusí ke střelbě vynakládat tolik energie, zvláště na větší vzdálenosti. Univerzál,( milieu) t.j. hráč, suplující obě pozice volí při výběru koulí mezi oběma posty. V každém případě bych při výběru koulí doporučoval kromě výše uvedeného brát hlavní zřetel na výšku hráče, jeho fyzické dispozice a délku prstů s šířkou dlaně. Ještě jednou na závěr: koule musí v ruce dobře sedět.
- Další, a nebál bych se říct nejdůležitější součástí hry je taktika. Každý hráč musí přesně vědět co má hrát, jak má hrát a kdy má hrát. Protože kromě soutěže jednotlivců považuji pétanque za kolektivní sport, měl by se tým před každým hodem poradit, jaký styl a způsob hry resp. hodu bude volit. Toto je nesmírně důležité pro další vývoj zápasu a množství získaných i ztracených bodů. Například koule "na košonku" (cochonette) nelze považovat za dobře zahranou kouli (tzv. biberon), protože soupeřovi umožňuje při nejlepším vystřelením košonku anulovat hru, při nejhorším odvést nebo odstřelit cíl do vzdálenosti, kde již protihráči nemají koule a snadno a dostatečně bodovat. V podstatě lze říct, že nejefektivnější koule zahrané placérem jsou ty, které jsou v dráze, vzdálené 10 - 30 cm od košonku. Boule Devant – Francouzi říkají „Boule devant, c’est boule d’argent“(volně přeloženo : „koule před košnem je koule zlatá„ takováto koule slouží jako překážka pro soupeře a hráč s ní může hrát.
- Tyto koule nemá cenu přehrávat, ale v první řadě by měl ke slovu (činu) přijít střelec a kouli odstranit. Rovněž založení hry má pro její další průběh nesmírný význam a v podstatě nám předem určuje vývoj zápasu a to zda budeme hrát aktivně, ofenzivně neboli dostaneme soupeře pod tlak, nebo zda budeme bránit.
- V návaznosti na taktiku bych každému hráči doporučil před odhodem své koule a týmovým rozebráním herní situace projít si terén a zvolit si místo dopadu pokud budeme placovat, nebo z kroužku posoudit varianty důsledků a možností střelby. Hrát s rozvahou a maximální soustředěností. Teď jsem si jako na další nešvar vzpoměl na Černé barony", kdy Donutil vysvětluje jakou kadenci má kalašnikov. Ano, toho se hlavně vyvarovat. Nehrát rychle po sobě. A hlavně cítit spoluzodpovědnost s týmem. Nebrát zbytečně otěže vývoje zápasu do svých rukou ani si nehrát na spasitele. Vždyť jediná neuvážená koule může často ovlivnit průběh zápasu a v horším případě i rozložit tým. V neposlední řadě bych doporučoval potlačovat emoce, výbušné chování a nemístné komentáře.
- Neméně důležitou součástí hry i strategie při prohlídce hry po soupeřově odehrané kouli je třeba upravit si neboli „zašlápnout“ done, tj. místo dopadu soupeřovy koule. Má to minimálně tyto výhody. Pokud je soupeřova koule zdařilá, můžete použít stejné místo dopadu, nebo, pokud hrajete jiným stylem a máte done jiné, vymažete toto místo soupeři a tím mu ztížíte orientaci při jeho další hře.
- Myslet pozitivně, důvěřovat si. Pozitivní přístup ke hře nám dává daleko větší šanci dobře umísti kouli nebo být úspěšný ve střelbě, než v situaci, kdy přijdu do kroužku s tím, že nestřelím nebo nezaplacuji. Obdobná situace může nastat i v týmu, kdy slovní komentáře "zase neplacuje, nestřílí" nepůsobí zrovna povzbudivě, i když, jak víme z vlastních zkušeností, to nemusí být pravidlo.
- Chceme-li dosahovat dobrých výsledků, mít požitek se hry, být "srostlí" s koulí, mít cit pro hru a znát a ovládat sílu jednotlivých hodů, chce to trénink. I z jednotlivých maličkostí, často podceňovaných, lze určit vývoj zápasu a ve své podstatě být "pánem na hřišti".
Pétanque, pokud to shrnu do obecné roviny se skládá z:
- herní strategie
- taktiky
- střeleckých a přibližovacích hodů
- psychologie
Proto jsem se rozhodl všechny tyto části zahrnout do tréninkového návodu a simulací celého zápasu vás seznámit s jednotlivými kroky, které je potřeba procvičovat.
TRÉNINK
Dříve, než začneme s tréninkem si řekněme něco o polohách při hře. Samozřejmě, že to může být i součástí tréninku. Dobrý postoj i držení koule nám umožní a usnadní hod, který chceme zahrát, ať se již jedná o střelu nebo umístění koule, či docílení její rotace.
Začíná zápas
Proti sobě stojí dva jednotlivci, nebo týmy, se stejným počtem hráčů (dvojice, trojice), které si zvolí kapitána s tím, že tato osoba nejenom že losuje, kdo bude zahajovat utkání, ale zároveň i zastupuje tým při různých jednáních. V utkáních, hraných závodně, by měl být stejný počet hráčů, aby hra byla vyvážená, a žádné družstvo nemělo výhodu. V případě, že hrají trojice, a jeden hráč se v průběhu utkání zraní, nebo z jiných důvodů nemůže do utkání nastoupit, oslabené družstvo hraje pouze se svými koulemi.
Hráč družstva, které vyhrálo los, začíná utkání tím, že namaluje minimálně l m od základní čáry kruh, ze kterého bude nahazovat košonek a ze kterého posléze budou obě družstva hrát. Kruh má být dle pravidel velký 35-50 cm, aby se do něj pohodlně vešla chodidla hráčů. Čáry, púlkruhy a podobné tvary nejsou přípustné. Také větší kruhy by pro hru neměly být malovány, protože umožňují soupeří vychýlit se z přímky dráhy mezi odhodem, dobře položenou koulí a cílem.
Nához košonku bývá při hře často podceňován a přitom sehrává pro vývoj zápasu veledůležitou roli. Pozor nepodceňovat! Při výhozu košonku si určujeme terén, na kterém chceme hrát a hlavně vzdálenost, která nám vyhovuje, resp. nevyhovuje soupeři. Tuto zdánlivou maličkost mohu sám potvrdit ze své praxe, kdy při MČR dvojic jsme ve finále vedli nad soupeřem 10:1. Hráli jsme na vzdálenost 8 a více metrů. Soupeř po získání košonku hru úmyslně zkrátil na vzdálenost 6 až 6,5 m a vývoj zápasu zcela zvrátil.
Cvičení 1
Nához košonku
Na zem si namalujeme 4 kruhy ve vzdálenosti 6, 7, 8 a 9 m. Pro tento i pozdější nácviky různých hodů bych doporučoval zhotovit si tréninkové pomůcky. Prvními z nich jsou kroužky, zhotovené z dutých umělohmotných trubiček, předepsané velikosti, které dále budeme používat. Jako cíl lze používat kbelík, do kterého se budeme snažit umísťovat košonek, držený mezi palcem, ukazováčkem a prostředníčkem. Ač se vám to zdá zcela banální, sami budete překvapeni, kolik nepovedených hodů se vám podaří.
Nához košonku provádí zpravidla hráč, který je v družstvu určen jako střelec a to, pokud dopředu nebyla vzhledem k soupeři určena taktika, na vzdálenost, která mu nejlépe vyhovuje pro vystřelování soupeřových koulí. Uvádím to proto, že neplatí žádné pravidlo, že začínající hráč, který vhazuje košonek, musí házet i první kouli.
Vhozený košonek, který pro tuto hru bude představovat cíl, stejně jako dobře umístěnou kouli máme možnost označit. Toto označení provádíme také proto, abychom předem eliminovali případné reklamace a předešlo se protestům soupeře.
Označování cíle:
Hrajeme první kouli
Ke slovu přichází umísťovač, tzv."placér". Jeho úkolem je zahrát první kouli tak, aby donutila soupeře také přibližovat s tím, že toho nedosáhne, nebo donutit soupeřova střelce zahranou kouli střílet. Nejlépe zahraná koule je ta, která je v ose dráhy, vzdálená před cílem cca 30 cm. Pro názornost si uvedeme některé herní příklady:
1. velmi dobře zahraná koule
jak jsem již výše uvedl, koule stojí v ose hry, ve vzdálenosti 10 - 30 cm od cíle a je velmi nesnadné ji přeplacovat (ve vyznačeném trojúhelníku má hodnotu 5-ti bodů)
2. dobře zahraná koule
je ta koule, která splňuje tyto podmínky - stojí před košonkem, i když je ve větší vzdálenosti stojí v ose hry, nebo se od ní lehce odklání. Má tu výhodu, že soupeři vadí v přibližování, soupeř ji může nechtěně a spoluhráč chtěně přiblížit k cíly
3. hůře zahraná koule
je ta koule, která stojí na úrovni cíle po stranách nebo za cílem ve vzdálenosti 50 a více cm
4. nedobře zahrané koule lze řadit do dvou kategorií
jsou to ty, které stojí výrazně mimo osu hry a lze jich použít jako v kulečníku na hru od buzaru
v přemíře snahy umístit svoji kouli co nejblíže ke košonku vhozená koule přejede cíl a zůstane ve větší vzdálenosti za cílem
"spící" koule
do této samostatné kategorie jsem zařadil kouli, která se opírá o košonek. Většina hráčů si myslí, že takto zahraná koule je ta nejlepší. Ve většině případů opak je pravdou, a nedej bože, pokud takto umístíme svoji poslední kouli. Pro soupeře to může být snadná cesta k bodování, pokud mu zůstalo na ruce více koulí. Jeho úspěšná střelba má za následek buďto vystřelení košonku mimo hřiště, nebo posunutí košonku do větší vzdálenosti, než hrál soupeřpokračování příště...
Odebírat přes RSS
