Petanque

"Jeu de boules" je název hry, kterou ve Francii můžete sledovat snad v každém parku. V překladu znamená "hra s koulemi" a její nejznámější formou je pétanque. Pétanque není obyčejná hra...

 

Je to uklidňující balzám na nervy. Tvrdí to nejen samotní hráči, ale ke stejnému poznání dospěli i manažeři koncernů L´Oréal nebo Daimler-Chrysler. Vyčerpané vedoucí pracovníky, unavené obchodní zástupce a inženýry posílají do Saint-Tropez, přímo do centra této tradiční hry. Při výuce v kurzech tu současně vstřebávají jižanský styl života, v němž všechno plyne pomalým tempem a na všechno je dost času.

UMĚNÍ ŽÍT

Jeu de boules je zhuštěnou trestí umění žít, savoir-vivre. Bývalé rybářské městečko Saint-Tropez a jeho klub La Boule Tropézienne je pro vyznavače boule mytickým místem, které nelze nenavštívit. Zájem o hru vyvolal v poslední době novou vlnu turistiky, při které se adepti z různých koutů Evropy snaží přijít na kloub umění zkušených hráčů.

PRAVIDLA

Při hře má každé mužstvo šest koulí, při variantě "triplette" stojí proti sobě tříčlenné týmy a každý hráč hraje dvěma koulemi, při "doublette" má každý k dispozici koule tři. Jen výjimečně se hraje "tete ? tete", jeden proti jednomu. Na začátku každého kola se do hrací plochy - šest až deset metrů daleko - vhodí cochonet neboli "prasátko". Dřevěná kulička velikosti pingpongového míčku pak slouží jako cílový objekt pro větší železné koule účastníků hry.

Při pétanque musí každý hráč nejdříve vstoupit do kruhu o průměru asi padesát centimetrů, přinožit a při hodu nesmí zvedat nohy ze země. Tato poloha nohou, provensálsky "péd tanco", dala název celé hře. Cílem hráčů je dostat se k prasátku blíž než soupeř. Když se to podaří, je na řadě opět protivník, jinak musí mužstvo pokračovat v házení. Po odehrání všech koulí nastane sčítání bodů. Každá koule vítěze umístěná blíže k cíli než nejbližší koule poraženého platí za jeden bod. Teoreticky tedy může v jednom kole získat vítěz až šest bodů, poražený nezískává nic. Hra končí, pokud jedno družstvo dosáhne třinácti bodů. K úspěchu ve hře vede v zásadě dvojí taktika.

Buď umístíte kouli přesně vyváženým hodem do co nejtěsnější blízkosti cíle, nebo razantním hodem "vytlučete" soupeřovu kouli do nevýhodného postavení a sami zaujmete lepší pozici. Takový specialista, tireur neboli "střelec", dokáže jedním hodem rozmetat celou dosavadní pozici a pořádně zamíchat kartami protivníkova družstva. Mistrovským hodem je retro se zpětnou rotací. Pokud je správně proveden, dokáže odmrštit soupeřovu kouli a potom se pomalu vrátit a "přitulit se" k "prasátku".

Takový královský hod je výsadou skutečných mistrů. Hrací taktika spolu s velikostí ruky také určuje, jakou kouli si hráč k hodu zvolí. Koule jsou obvykle kovové a váží asi 650-800 gramů. Ve tříčlenném družstvu jsou zpravidla funkce rozděleny, první hráč se snaží přiblížit k "prasátku", tedy bodovat (pointer), na posledního většinou připadá vyrážení (tirer). Prostřední, kapitán družstva, musí ovládat obojí taktiku. Hráči dlouho posuzují celkovou situaci, odhadují vzdálenosti a úhly, aby se po napjatém soustředění odhodlali k rozhodujícímu hodu. Každý hod je ihned kvitován uznalým "bien joué!", nebo zklamaným "merde". Pokud poražené mužstvo dostane - tenisově řečeno - "kanára", čeká je potupné "baiser la Fanny". Fanny byla prý dívka kyprých tvarů kdesi v Lyonu a poražení museli podle zavedeného zvyku políbit její obnažený zadek. Na mnoha místech Francie dnes najdeme obraz Fanny s vykasanou sukní a příslušným nápisem. Tato tradice se stala neodmyslitelnou součástí místního hráčského folkloru.

 HISTORIE

Jeu de boules se během devatenáctého století diferencovala do několika vyhraněných variant (boule lyonnaise, jeu provençal), které spolu s italskou hrou boccia a britskými bowls vycházejí ze společného základu. Ve druhé polovině devatenáctého století se ustálila nadregionální pravidla, vznikly první organizované kluby a začaly se pořádat turnaje. Hra pétanque vznikla podle tradice teprve v roce 1910 v městě La Ciotat (30 kilometrů východně od Marseille) zjednodušením "jeu provençal". Dodnes tuto událost připomíná pamětní deska na místním hřišti. Na rozdíl od předchozí varianty se hází na pouhých 6-10 metrů (u jeu provençal 15-21 metrů) a hráč nesmí opustit stanovený kruh. Při provensálské variantě se při "bodování" provádí úkrok stranou a zpravidla se hází vstoje na jedné noze, při vyrážení je třeba udělat tři kroky kupředu. Pétanque je proto klidnější a fyzicky nenáročnější variantou, při níž záleží pouze na zručnosti hráčů.

 ORGANIZACE

 Po marném úsilí o přijetí do francouzského svazu "boules" se nakonec hráči pétanque rozhodli vytvořit samostatný svaz s "jeu provençal". Došlo k tomu v roce 1945. Dnes tento svaz sdružuje na půl milionu registrovaných hráčů, z toho osm procent žen. Odhaduje se však, že celkem této hře holduje pět až osm milionů Francouzů. Hra se po druhé světové válce rozšířila i za hranice Francie a mezinárodní asociace FIPJP dnes sdružuje kluby pétanque z 57 zemí. Česká asociace pétanque klubů (ČAPEK) vznikla v roce 1995 a sdružuje více jak čtyřicet klubů z celé republiky. Od roku 2001 můžeme pétanque považovat za sport v pravém slova smyslu. V tomto roce byla ČAPEK přijata za řádného člena ČSTV. Každopádně při něm během dne hráč nachodí několik kilometrů. Většinu doby se přitom dívá do země, propočítává vzdálenosti, odvažuje v ruce kouli nebo si dobírá soupeře vtipnými poznámkami. Při turnaji hráč odhází železo, myšleno koule na vzdálenost 6 – 10 metrů zhruba v objemu 500 kg.

 Obecná část

Pétanque je hra pro každého. Jak pronesl jeden účastník V.I.P. turnaje, pétanqeu může hrát kdokoliv, kdo již udrží kouli, nebo jí ještě udrží. Zachovává klukovskou mrštnost i dříve narozeným pánům a demokraticky vede své zápasy kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. Hlavními propagátory tohoto sportu jsou Francouzi, kteří neopomenou ve svých filmech zařadit nějaké záběry z této hry. Bojové hry s koulemi jsou však bezpečně známy již ze starého Říma. Doprovázely legie na všech taženích, tedy i do Gálie, kde si získaly největší oblibu a prakticky zde zdomácněly. A nejenom zde, ale prakticky ve všech frankofonních zemích, které tvoří v tomto sportovním odvětví světovou špičku. Pétanque však není jenom o Francie, můžeme se s ním setkat v parcích Holandska, Belgie, na italských náměstíčcích nebo přímořských plážích Balkánu či Pyrenejského poloostrova. Také severské státy, jako Švédsko, Dánsko, Finsko nebo Estonsko nezůstávají pozadu. O tom, jaký pétanque prožívá boom svědčí i ta skutečnost, že do světové federace FIPJP v posledních letech vstoupily takové státy jako jsou Čína, Rusko či Argentina K nám tato hra vtrhla teprve nedávno. A to se vším. I se svými džbánky piva, skleničkami vína, pastisem nebo nově magistrem i chvilkami pro sousedská či přátelská setkání. Nejeden hospodský zjistil, že v rámci zvýšení konzumace se vyplatí u letních zahrádek postavit pétanqueové hřiště. Pétanque je fyzicky, intelektuálně i finančně nenáročná hra pro 2-6 hráčů, hrajících pod širým nebem

Oběma nohama na zemi, tak se dá volně přeložit staré slovo pétanque. Základní herní pozice je totiž vyhazovací postoj uvnitř vyznačeného kruhu, právě tak velkého, aby se do něj vešla chodidla obou nohou.

Shrnutí

Pétanque – když to tak na první pohled nepůsobí – je v té nejvyšší úrovni téměř klasickým sportem. Od toho roku 2001je v závodní formě oficiálně začleněn mezi ostatní naše sporty, jejichž svazy se sdružují v České konfederaci sportovních svazů , a dokonce se uvažuje o tom, že by měl být i sportem olympijským, neboť se v současné době hraje téměř po celém světě. O vzrůstající úrovni českého pétanque svědčí i fakt, že jsme byli světovou federací pověřeni uspořádat v uplynulém roce Mistrovství světa juniorů a to poprvé na sever od Itálie a na východ od Německa. Tohoto klání, na které bylo pozváno více než 40 států z celého světa se zúčastnila i dvě domácí družstva. MSJ 2003 proběhlo v termínu  od 5 – 7. září 2003 v Brně

Pétanque je však i zajímavou a zábavnou společenskou hrou, která nepostrádá jistý punc originality – podobně například jako rekreační hra kuželky, kulečník, nebo tenis či golf. Je to hra, které se může věnovat téměř kdokoli bez ohledu na fyzickou kondici, pohlaví či věk.

Pétanque je navíc hrou, která se ve své rekreační podobě nejčastěji provozuje před společenskými zařízeními, kavárnami, bistry, campy. Je to tedy – stejně jako hry karetní – ideální „hra konzumační“. Ideální kombinací však je zorganizovaní turnaje v exkluzivním prostředí našich zámků,. kde nechybí vznešená atmosféra a doprovodné akce dají celému klání zcela jinou dimenzi. Pétanque je tedy ideální společenská hra pro příjemné jarní či letní odpoledne nebo podvečer. Je tedy ideálním zábavným doplňkem pro rauty či společenskou partu. Při pétanque se totiž baví nejen samotní hráči, ale i přihlížející diváci.